Lži o azylovém domě a školce mají Věcem veřejným posloužit k zisku více hlasů
Školka v Donovalské ulici se stala pro Věci veřejné na Praze 11 volebním tématem číslo jedna. Považujeme proto za potřebné okolnosti celé záležitosti osvětlit.
Občanské sdružení Společnou cestou začalo v roce 1997 provozovat v pronajatém objektu bývalých jeslí v Donovalské ulici v Praze na Jižním Městě azylový dům a později i občanskou poradnu. Azyl pomohl ročně více než stovce matek s dětmi i celým rodinám v nouzi, poradnu navštívilo ročně na tisíc klientů. Ve spolupráci s evangelickým sborem, který vedle azylového domu vybudoval sborový dům, a za podpory Rady Městské části Praha 11 tak vzniklo centrum, v němž se dařilo integrovat sociálně problémové lidi do většinové společnosti. Členové občanského sdružení i sboru vycházeli z přesvědčení, že izolace problémových skupin do ghet, jak prosazuje například radní hl. m. Prahy pro sociální záležitosti Janeček, není řešením.
V listopadu 2008 dala Rada MČ občanskému sdružení výpověď s tím, že objekt potřebuje pro školku. V průběhu kampaně za zachování azylového domu ocenili kvalitu tohoto zařízení politici všech parlamentních stran, odborníci na sociální práci i představitelé domácích a zahraničních církví. Rada přesto prosadila své a občanské sdružení bylo nuceno objekt opustit. Při chvatném stěhování nechali na místě vše nepotřebné a zničené. Ani neuklízeli, protože Rada avizovala, že budou muset vnitřek objektu vybourat a přestavět. V rozpočtu na to měli vyčleněno 19 mil. Kč. Ukázalo se, že Rada si tento nepořádek po stěhování nafotila. Místostarosta Meixner pak na zastupitelstvu v září 2009 argumentoval tím, jaký hrozný nepořádek v objektu byl, takže vlastně bylo štěstí, že zasáhli a azylový dům zrušili. Ředitelka školky a kandidátka VV na starostku Hana Zimová dovedla geniální výmysl pana Meixnera k dokonalosti, když ve školce instalovala výstavku ukazující, jak hrozný byl azylový dům a jak krásný je současný stav. Připomíná to „dříve a nyní“ rozšířená hlavně v padesátých letech.
Součástí stavby sborového domu a rekonstrukce azylového domu bylo i společné parkoviště, které sbor vybudoval na vlastní náklady. Ač představitelé sboru na tuto skutečnost starostu opakovaně upozorňovali, Rada nařídila při přestavbě azylového domu na školku parkoviště zničit a uzavřela i příjezd ke sborovému domu, což postihuje zejména starší a špatně pohyblivé návštěvníky. Sbor se poté, kdy se všechny pokusy o dohodu ukázaly jako marné, obrátil na soud. Obvodní soud uznal žalobu jako oprávněnou a rozhodl, že Městská část musí obnovit parkoviště a příjezd ke sborovému domu. Starosta Mlejnský dal v pořadu České televize Z Metropole dne 22.5.2010 jasně najevo, že se odvolají, protože tu školku potřebují“. Případem se tudíž bude zabývat městský soud. Ovšem argumentace, že pro „obecné blaho“ je dovoleno porušovat zákony, je sama o sobě na pováženou.
Zlí lidé dokáží zničit dobré dílo za chvilku, ale náprava není nikdy jednoduchá. Nikdo nechce okamžitě rušit školku a obnovit azylový dům. Náklady by totiž neplatili původci této špatnosti – radní Prahy 11 – ale my všichni. Zájmy rodičů malých dětí a zájmy sociálně potřebných nestojí nutně proti sobě a pokud se zamezí dosavadní plýtvání veřejnými prostředky, dá se pamatovat na potřeby obou skupin.
Je zarážející, že Věcem veřejným, které mají takovou starost o školku v Donovalské, nevadí porušování zákonů, ničení cizího majetku ani skutečnost, že v objektu školky Hrabákova je hospoda a fitness. Nevadí jim ani neuvěřitelná korupční kauza v případě Velkých Roztyl. Zdá se, že jim nevadí nic, co dělá současná Rada.
Evidentní propojení ODS a VV na Praze 11 vyvolává obavy, že korupce, porušování zákonů, ničení cizího majetku a další špatnosti budou pokračovat. Pokud jim v tom občané při volbách nezabrání.